¡Viva America Latina!: Panama

The following is a short description in Czech of my 3 days trip to Archipelago of San Blas in Panama(somewhere over there where Columbus took off on the land the first time:)I reccommend the trip to everybody,it is the most authentic place you can visit in Panama!

Je 5:30 rano kdyz se vydavam na cestu dzungli(zatim velkomesta)na misto,kde me ma cekat jeep s ridicem.je tricet minut pred svitanim,uplna tma a zacinam si vycitat,ze jsem je nepremluvivla,aby me prisli vyzvednout az sem k nam:do oblasti "zona roja"neboli misto se zvysenou kriminalitou.K memu udivu zde nalezam celkem cily a bezny zivot:skolaci a lide spechajici do prace.Bez problemu se dostavam na misto a seznamuji se se zbytkem obsazeni v jeepu:pojedou s nama dve indianske divky, hodi na mne zvedavy pohled kdyz nasedam.Pozdeji se dovidam,ze jsou obe studentky na universite,dcery jednoho ze tri hlavnich nacelniku kmene Kuna.Jedou za rodinou na svuj ostrov.Cestu absolvuji pomerne casto a tak se zeptam,jaka je,jelikoz vim ze vetsina turistu ani netusi, ze se na souostrovi da dojet take po zemi."Dobra" zni odpoved,"rozhodne lepsi nez drive", i kdyz pry rozhodne ne asfaltova a na jednom miste musime autem prebrodit reku.Opravdu, asi po hodine odbocujeme na polnacku.Postupne se vynoruji stale nove kopce a pahorky a nekonecne lesy,lesy a lesy.Po trech hodinach kymaceni,krouceni(asi jako v pracce),obcasnem smykani po blate a uspesnem prebrodeni reky(temer suchou nohou:)se dostavame na pobreri.Tam uz ceka spousta lidi,indiani,turiste...Jako vsichni turiste zaplatime tridolarovou dan za vstup na indianske uzemi"poplatek na podporu komunity"a onedlouho pro nas prijizdi drevena(jakoby rucne vyrezavana)kanoe pouze s privazanym motorem na zadi:)aby nas odvezla na nas ostrov.Rozloucim se s Indianskymi divkami,ktere me diplomaticky pozvou na svuj ostrov az "priste"pojedu do San Blas a kdyz je pozadam,at mi napisou neco v jazyce Kuna do meho notesu,je to:"Be anai"(=jsi ma pritelkyne).Proc ne:)

Nas ostrov je plochy, jako vsechny ostatni koralove atoly a preplneny palmovymi chajdami.Seznamujeme se s nasim indianskym hostitelem,ktery nam ukazuje tu nasi,kde budeme spat. Vchazime a s udivem zjistujeme ze krome tri hamak(houpacich posteli)na nas uvnitr neceka zhola nic.Tak fajn,navrat k jednoduchemu zivotu!Poprcha,kdyz se vydavam na prochazku do zdejsich klikatych ulicek lemovanych rakosovymi a palmovymi domky po vsech stranach.Lovim fotky zdejsi atmosfery s Indiankami pestre odenymi v tradicnich molach-pracne vysivanych kusech latky (vyroba jedne z nich pry trva az tri mesice).Po obede se vydavame kanoi na hodinovou cestu uzasnou scenerii drobnych ostruvku,vetsinou neobydlenych,jenom par palem a krasna bila piscita plaz norici se do azuroveho kristalu.Teda!Az toded jsem myslela,ze tohle vsecko existuje jenom v reklame na Cedok! Ja jednom z techto drobnych raju,ktere se daji obejit kolem dokola za tri minuty stravime cele odpoledne.Ticho,slunce,palmy,pisek a more!!! ...

Nasledujici den navstivim museum kultury a historie kmene Kuna Yala na nasem ostrove.Ochotny pruvodce mi ochotne vypravi o vsem,co me zajima...Lid kmene Kuna kdysi davno a z ne zcela jasnych duvodu priputoval z Kolumbie,kde dodnes zije vetvetsi cast kmene. Dnes obyva v Paname vice nez 100000prislusniku kmene souostrovi San Blas(asi 300 ostrovu a ostruvku). Kmen si po staleti dokazal zachovat svou jednotu,kulturu,tradice a jazyk. Svou semiautonomii v ramci Panamy ziskal v revoluci roku1925. Dodnes je osvobozen z povinnosti platit statu dane,ma vlastni samospravu a cizincu vcetne Panamskych obcanu neni dovoleno kupovat pudu na uzemi souostrovi. Ekonomika je dnes postavena na turismu a kokosovych oresich.Indiani maji vlastni puvodni nabozenstvi a lecitele, ktere v pripade nemoci navstivi drive nez klasickeho lekare. Ustrednimi stavebnimi kameny jejich zivotni filosofie je rodina-a to hlavne zena,prace a tradicni zpusob zivota.Tak, dalsi noc v hamace a rano se vracime domu.Vracim se spolu s dalsimi turisty-dvema cerstve vystudovanymi architekty z nemecka(http://gordon-blues-flying-unit.blogspot.com/). Je nam oznameno,ze voda v rece stoupla natolik, ze ji nelze autem prebrodit, a tak musime kanoi jet do usti reky az na misto brodu.Fajn, rikame si, aspon nejaka zmena a zas uvidime neco noveho.Kdyz nasedame zase do jeepu,strhne se silna boure.Po asi hodinovem trapeni v brazdach nam v dalsi ceste zabrani kmen stromu vyvraceny pres cestu.Ridici vystupuji a z jejich vzruseneho rozhovoru rozumim pouze:"machete,machete".Trochu vystarsene na sebe s Nemcema koukame."Co budeme delat?"Zeptam se, kdyz se nas ridic vrati do vozu."Jedeme nazpet az do mista,kde je telefonni signal a zavolame memu dedeckovi",zni odpoved.Fajn! Doufam jenom,ze deda bude mit nejaky spasonosny napad. Zjistujeme, ze dedecek je take ridic a ted ceka u reky na dalsi cestujici. Bohuzel take v aute ale neveze zadne macety!!Vracime se nazpet,kdyz se informacne zeptam:Kolikrat se v prumeru za rok stane neco podobneho??Odpoved,ze asi deset krat me uklidni,dobra,podle statistiky to asi prezijeme:)Mame stesti,onedlouho prijizdi auto nejakeho mistniho zemedelce,ktere nam pomuze rozpilovat a odtahnout strom.Do mesta prijizdime ani ne s dvouhodinovym spozdenim.